Jak se stát milionářem-mrzákem...
Jak to vidí Jirka
První práce nám vydržela asi tři týdny. Né že by jsme nechtěli pracovat, ale prostě práce pro něj skončila a neměl nám co nabídnout. Neváhali jsme a hned si našli práci jinou, taky na vinici. Ale to co přišlo jsme nečekali...
První den jsme přijeli jako frajeři, že už jsme na vinici pracovali a máme zkušenosti. Nebyli jsme tam sami, byli tam i další dva páry čechů, kteří začínali pracovat zároveň s námi. Podepsali jsme smlouvu, dostali jsme asijského supervisora, který nám ukázal co budeme dělat. Práce spočívala v tom, že jsme měli čistit kmínky od zelených výrůstků. Ke každé hlavě jsme si museli čupnout, ohnout se a rukama "ojet" celý kmínek, aby na kmínku nezůstalo nic zeleného. Nás supervisor (Asiat Wong), který jezdil jen neustále na čtyřkolce nás kontroloval a pokaždé když se mu to nelíbilo nás vrátil. Jakmile jsme neprojeli rukama celý kmínek tak nás zase vrátil. A tak pořád dokola. První den po 4 hodinách práce na neustálém slunci (ten den bylo asi 60 stupňů) jsme umírali. Já jsem dokonce téměř odpadl a pozvracel se do řádku, asi jsem měl úpal nebo co.
Nakonec jsme přišli na to, jak jde taková práce "ojebat" a udělat více hlav za den. Byli jsme totiž placeni za očištěnou hlavu. Vyklubala se z toho práce za velice dobré peníze.
By Jirka
Jak to vidí Dominika
Práce pro Damiama skončila asi tak rychle jak začala, ze dne na den. A protože jsme šikovní, sehnali jsme si vzápětí práci novou, tentokrát pro změnu přes facebook.
Dorazili jsme na místo určení, nějakým záhadným způsobem zase poslední. Nějací lidi (asi kolegové) už seděli v kanceláři, když jsme se přiřítili. V rychlosti jsme podepsali smlouvy, odevzdali pasy a šli na věc. Náš šéf Dominic - fakt dobré jméno - nám představil zbytek pracantů a v této chvíli jsme zjistili, že kolegové jsou taky Češi! Super!
Jestli se nám zdál wire dropping jako těžká práce, tak toto byla sodoma gomora! Ale skrytá, protože svalové utrpení přišlo až další den, nebo spíš přicházelo po celý zbytek týdne. Pak už si tělo zvyklo. Ještě že tak.
Jednalo se tzv. Bud rubbing, čištění kmínků, jak opět lépe vysvětlil Jirka. Práce opravdu náročná, ale zato dobře placená, což bylo asi to jediné, co nás tam nakonec udrželo měsíc.
Supervisor Wong nám ukázal jak na to a my se pustili do práce. Každý si zapsal do tabulky, který řádek si bere na starosti a pak už nebylo cesty zpět. A my opět, hlupáci naivní, jsme se do toho pustili pěkně s vervou. Příkladně jsme dělali dřep u každé hlavy, ,,běhali,, jsme řádky atd..
Počasí nám taky přálo, bylo krásných 28°C, pocitových tak 150°C. Takže někdy v polovině směny jsme měli dost. Přesněji dost dobrý úpal! Já jsem odpadla někde u auta a Jirka pro změnu poblil vinohrad. Na první den jsme se fakt předvedli!
První týden byl pro nás fyzicky nejnáročnější. Kupodivu pro Jirku víc než pro mě - dělal to ještě poctivěji. Během tohoto prvního týdne, kdy jsme se nemohli ani ohnout, ne tak ještě dřepnout, jsme však zjistili, jak tuto práci dělat méně poctivě. Tajemství nebylo v tom si ke každé hlavě dřepnout, jak tvrdil Wong.
Poté co jsme se naučili lepší techniku, nás ta práce začala i více bavit. Ne kecám, nebavila nás nikdy, ale v porovnání z tou další to bylo boží!
By Dominika