České večery (ře) (prosinec)

Téměř od prvních chvil na Zélandě jsme se více (výjimečně méně) potkávali s Čechama. U některých Čechů jsme bydleli, jiné potkali jen tak v kempu či na treku, ale převážnou část jsme potkali v práci. 

Ono je nás tu pouze 1200 ročně, +- nějaké zůstatky z loňska, tak to by byl pech na nějakého Čecha nenarazit. 

Naše první a troufnu si říct, že i jedna z těch srdcových 😊, je parta s třešní. I když jsme po dvou měsících třešně nenáviděli, kdykoliv bych se na ten strom vrátila zpět. A to jen kvůli těm lidem.

Náš příběh však začal v Blenheimu (asi jako všechno). Píše se říjen a my potkáváme první Čechy. Po pár řádcích ve vinohradě zjišťujeme, že jsou fajn. Po prvním pivu a diskotéce, že jsou víc než fajn. Měníme práci (jdeme na třešně) i ubytování. S novou prácí potkáváme další Čechy. A s novým ubytováním se nám otevírá luxus letních grilovaček. Seznamujeme vinohradovou a třešňovou část osazenstva. A jde se na to. 

Protože do konce sezóny zbývají asi jen dva týdny, chceme je rozhodně využít co nejlépe. Takže děláme první posezení u grilu. 

K všeobecnému nadšení jsme se rozhodli posunout se o level víš a o týden později děláme tematické večery. 

První nese název burgerový. Druhý řízkový. No jo, holt jsme Češi, kterým se stýská po něčem pořádném k jídlu. 

A tak začal a skončil náš blenheimský příběh, u dobrého jídla, pití a přátel. 

Po opuštění Blenu, se nacházíme v Cromwellu, kde je teprve to pravé centrum pro sběr třešní. A taky pravé centrum Čechů. Potkáváme tu staré známé z Blenheimu a děláme si známé nové. Nebydlíme tu sice nikde, zato jsou tu boží veřejné grily, takže nejlepší léto všech dob pokračuje. No, ale o tom až někdy příště.