Wine tasting (listopad)

Když jsme už skoro druhý měsíc pracovali na místních vinicích, rozhodli jsme se ochutnat čemu vlastně naší fyzickou prací přispíváme. 

Blenheim leží v srdci nejproslulejší vinařské oblasti Marlborough, kde se daří hlavně vínům odrůdy Sauvignon Blanc. K tomu, aby byly místní vína jedny z nejlepších na světě přispívají zejména přírodní podmínky a dokonalá péče. Blízkost moře dodává půdě potřebné minerály a všudepřítomný vítr a ostré sluneční paprsky dělá z místních vín ty nejlepší na světě.

Vydali jsme se tedy po stopách místních vín. Což lze přirovnat k takovým naším otevřeným sklepům. Vinařství, u kterého uvidíte ceduli cellar door, nabízí malou ochutnávku. Pokud nechcete pátrat, která vinařství to jsou, nabízí se mapa tzv. Wine trailu, kde jsou tyto vinařství vyznačeny. Mapu seženete v I-sitech a kempech v okolí Blenheimu.

My měli mapu a taky Radka, který nám zaznačil, co stojí za to a co zase ne. A měli jsme taky řidiče (děkujeme Zdeňku). Většina ochutnávačů totiž jezdí na kole a s místními vzdálenostmi je to pak záležitost na celý den.

Jsme tedy na cestě, Jirka naviguje Zdeňka k prvnímu vinařství a my ostatní přemýšlíme, jak správně položíme naši otázku ohledně ochutnávky.

Tady nejste na Moravě a ,,sklepy,, tu vypadají poněkud jinak. Jednou jako továrny, jindy jako nejmodernější restaurace no a někdy taky jako hrady.

Navíc se nám nepodařilo zjistit, zda se za ochutnávku platí, či nikoliv. 

No nic, jdeme do prvního vinařství jménem Brancot Estate, a tváříme se znalecky. Požádáme o wine tasting a zanedlouho už ochutnaváme. Tři vzorky v sobě, platíme (takže se platí?!) a jedeme dál. 

Postupně projíždíme jedno vinařství za druhým, nálada se uvolňuje, angličtina je s každou sklenkou lepší a lepší. Někde se platí, někde zase ne. Naši pouť končíme v Highfield Terravin, poté co nás rozesměje číšník svým knírem. Vína pro dnešek stačilo.

Po cestě zpět navštívíme ještě místní Čokoladovnu, kde ochutnaváme nejlepší (a taky nejdražší) čokoládu na světě. Škoda, že to byl jen jeden kousek. 

No a jako správní Češi končíme koštem vína v pivovaru Moa, kde si dáme každý jedno a máme dost. 

Zhodnocení

Kromě Highfield Terravin nám chutnalo v každém navštíveném vinařství.  

Vždy se našel vzorek či dva (většinou všechny), které bychom si hned odnesly domů.

Ochutnávali jsme vína vyšší cenové kategorie, které bychom jinak asi ani nezkusili.

Nejlepší vína byla většinou tam, kde se za ně neplatilo.

Jako nejlepší vinařství hodnotím Villa Maria (Pinot Gris), Reisen Estate (Riesling 2016)