Ostrov Langkawi
Den sedmý až dvanáctý
Ostrov Langkawi bylo vytoužené místo, na které jsme se velmi těšili. Brali jsme to a stále to i bereme jako takové příjemné zakončení našeho putování.
Asi kolem 9té 🕘 hodiny ráno jsme vyrazili lodí z Penangu na Langlawi.
I když nikdo z nás netrpí slabostí pro mořskou nemoc, přesto to pro některé nebyla úplně příjemná cesta. Dvě hodiny v přeplněné a hlavně překlimatizované lodičce a taky vlny udělali své a já jsem se vyloženě nemohla dočkat, až budeme v cíli. 🛥 Ne, nezvracela jsem, ale v určitých chvílích jsem k tomu neměla daleko.
Naštěstí nás palubní personál zabavil nejbizarnějším filmem všech dob a my tak asi hodinu jízdy fascinovaně pozorovali indickou slátaninu jménem Mirchi. Opravdu doporučujeme všem, kteří chtějí vypnout mozek a nasmát se při sledování tohoto dramatu 👌.
Po dvou hodinách jsme však konečně byli v cíli a vydali se do centra duty free ráje. Jirkova mamka zavítala k Baťovi, a my jsme si šli koupit selfie tyčku🎁.
Následovalo klasické kolečko - fotky, oběd, UBER. 📸🍲🚖
Asi po dvou hodinách od příjezdu jsme se tedy konečně dostáli k hotelu, ve kterém jsme strávili poslední dny v Malajsii. Vybalili jsme se a vydali se na obhlídku centra.
Prakticky to byla jedna dlouhá hlavní ulice, kde jsme mohli nakupovat, ale také hodovat v jedné z mnoha restaurací.
Prošli jsme si teda aspoň část a vyrazili konečně k moři, do kterého jsme nadšeně hned naskákali🌊☀ Žádné velké osvěžení se však nekonalo, voda tu podle Jirkova skromného odhadu měla 30°C🌡.
Proběhla menší koupačka a vydali jsme se jak jinak než na jídlo. Po druhé jsme okusili evropskou stravu - já pizzu 🍕 a Jirka řízek 👍. Oba jsme se cítili jako v opravdovém ráji.
Za dnešek: nejeto cca 108 km, nachozeno cca 2 km, uplaváno cca 3 tempa
Ráno jsme využili krásného počasí☀ a v hotelové recepci si domluvili výlet lodí po místních ostrovech - Islands hopping. Aneb 4 hodin strávené na lodi a okolních ostrovech.
Asi kolem 9té 🕘 hod si nás (a dalších 5 účastníků zájezdu) před hotelem vyzvedl šofér a po cca 15 minutách jízdy nás vyložil v přístavu. Zde jsme přestoupili do loďky a vydali se na jízdu 🚤 A že to byl fičák hned ze začátku!! Nikdo nečekal, že poletí jako blázen, takže jsme se jen drželi a při každém naskočení zděšeně pištěly (tedy jen ženské osazenstvo, pro pány to byl pravý adrenalin).
První zastávkou byl ostrov Dayang Bunting, na kterém se nachází světový unikát - sladko-slané jezero Lake of Pregnan Woman. Celý ostrov je pak také zapsán jako světová památka UNESCO.
Po vystoupení z lodi a ujištění se, že opravdu stojíme pevně na zemi, jsme se vydali do centra ostrova, k vyhlášenému jezeru. Cesta trvala asi 10 min a byla celkem nenáročná. Jen jsme museli zdolat pár strmých schodů.
Po deseti minutách chůze jsme dorazili k průzračnému jezeru, ve kterém jsme se mohli také vykoupat. Celí nadšení jsme tam hned naskákali a téměř celý zbytek hodiny jsme strávili v něm.
A jen nevěřícně jsme pozorovali ostatní turisty (převážně čínské a arabské) jak v tom neskutečném vedru jen sedí na břehu a fotí se. Bohužel většina z nich neumí plavat a ten zbytek se bojí, že by z té čisté vody onemocněli pravděpodobně nevyléčitelnou nemocí. Jen malá hrstka odvážlivců (čti evropanů) skočila do jezera, pro jistotu však s vestami a nepřestávali se držet plovoucího mola.
Další zastávkou byl ostrov Singa Besar, u kterého jsme se jen zastavili na slibovanou show - Eagle feeding, tedy krmení orlů. Zhodnocení jedním slovem zní - zajímavé. Tolik orlů jsme po hromadě asi nikdy neviděli, na druhou stranu z té dálky nešlo moc rozeznat, že se jedná opravdu o orly 😁
Pozorování trvalo přibližně 10 min a my se vydali dál.
Poslední zastávkou na naší plavbě byl ostrov Besar Basah, což v doslovném překladu znamená ostrov mokré rýže. Význam tohoto překladu je spíše ostrov bílých pláži, který je zlatým hřebem výletu.
I zde jsme měli hodinový rozchod. Dalo by se předpokládat, že většina lidí, včetně nás, tuto hodinu věnuje koupání se v moři. To by tu ovšem nesměli být čínští a arabští turisté, kteří tuto hodinu věnují focení ostatních lidí, kteří jsou natolik odvážní a koupou se 😎
Pro nás bude však tento ostrov spojen nejenom s rychlým koupáním, které vystřídala první tropická bouře, ale hlavně s opicemi, kterých tu bylo opět nespočet.
Většina opic tu už není tak plachá, jako ty které jsme doposud potkávali. Na turisty jsou víc než zvyklé a právě díky tomu, že je většina turistů (i přes varování) krmí, tak také ví, kam si pro něco dobrého sáhnout.
Nechat tedy na pláží kabelku či tašku jen tak bez dozoru je čiré bláznovství. Opice jsou natolik drzé, že si přijdou klidně i k vám, tašku si otevřou (v lepším případě, v tom horším si ji odnesou do lesa) a vezmou co zrovna chtějí.
Nám přímo žádná z opic nic nesebrala, ale byli jsme svědky toho, jak se paní opalovala na pláži a opice si přišla pro její kabelku. Paní jen bezradně stála a křičela o pomoc. Takže se pár odvážlivců (ano, můj Jirka taky) vydali kabelku získat. Nakonec opice podlehla přesile 😊 (samozřejmě bez újmy na zdraví).
Po posledním blesku jsme naskočili do loďky a vydali se zpět na hlavní ostrov Langkawi. Déšť nás však neminul ani tady, takže jsme si počkali na odvoz a jeli zpět k hotelu. Pršet nepřestávalo, takže jsme zbytek dne strávili v hotelovém pokoji.
Pro porovnání dvě fotografie. Ráno, když jsme vyjížděli. Odpoledne, když jsme se vrátili.
Za dnešek: najeto cca 40 km, nachozeno nic moc, uplaváno cca 20 temp.
Devítka je mé oblíbené číslo, ale i oblíbené číslo někdy zklame. Den devátý našeho putování se nesl ve znamení deště 🌧
Od rána jsme stihli zhlédnout asi tři díly seriálu a do 3hod jsme se více méně váleli na pokoji. Pak už nás do centra vyhnal hlad, takže jsme oblékli pláštěnky a vydali se na jídlo.
Po obědě déšť trochu ustál, tak jsme se pokusili ještě o pár kroků navíc a vydali se do místního Underwater world, kde jsme strávili asi zbývající 2 hod předtím, než jsme se opět deštěm vyhnáni vrátili na pokoj.
Při srovnání s vodním světem v Kuala Lumpur, byl tento opravdu slabý.
Takže pro zahnání dlouhé chvíle ANO
Jinak NE. Těch cca 50 MYR jsme mohli utratit jinde.
Za dnešek: nachozeno nic moc.
Ráno jsme se probudili a s překvapením zjistili, že konečně ustal ten nekonečný déšť. Obloha sice ještě nevypadala na slunný den, ale i tak nám počasí alespoň dovolilo jít se nasnídat.
Na wifině jsme zjistili dnešní meteorologickou situaci, a protože o dešti nebyla ani zmínka, vyrazili jsme rovnou do půjčovny skútrů.
Odsud jsme už odjížděli na dvou (já+Jirka a Jirkovi rodiče) krasavcích směr Sky Bridge. Cesta trvala asi 30 min (čisté jízdy), nám však asi 1 hod, neboť jsme se s Jirkou hned po výjezdu trochu ztratili.
Jirka sice přesně věděl, kde jsme, ale špatné odbočení do jednosměrky nás hodilo do jiné ulice než jsme zamýšleli. Když pomineme mírné zaváhání hned na začátku jízdy, dalším zdržením bylo několik zastávek cestou. Např. u nedalekého letiště a na pláži kousek dál, samozřejmě kvůli focení.
Po této hodině jsme však konečně dorazili k cíli. Sky Bridge - most vysoko v oblacích, nad úrovní korun stromů. Tak vysoko v kopcích, že k samotnému ústí mostu se musíte vyvézt lanovkou.
Nějak jsme zapomněli že 16.9. je v Malajsii státní svátek - přímo "Den Malajsie" - takže nás množství lidí a hlavně fronta k pokladnám mírně zaskočila.
Nedalo se však nic dělat, tak jsme si koupili lístek a šli do fronty taky. Asi po 15 min nás už pouštěli do budovy, kde se nastupovalo přímo do lanovky. Takže jsme v této fázi byli mírně natěšení z tak krátkého čekání. Bohužel fronta k nastupování nám to vykompenzovala. Všeho všudy jsme tedy od zakoupení lístků až po nástup čekali cca 1 hod. Ono totiž stát už téměř u lanovky ještě nic neznamená. Cesta je prokličkovaná tak, aby se sem vešlo co nejvíce lidí, a zároveň tu stojí 1-2 fotokoutky (dle potřeby), které mají za úkol ubrzdit celou frontu.📸
Po hodině jsme se tedy konečně dostali do kabiny. Naše lanovka měla celkem dvě zastávky. Mezipatro, na kterém byl pouze výhled (Look-out point) a druhou zastávku na vrcholu, kousek od proslulého Sky Bridge. Do teď nechápeme, proč všichni ,,museli,, vystoupit na Look-out pointu a následně vystát další frontu, abychom si mohli nasednout opět do lanovky a vyvézt se až na vrchol. No ale i taková je někdy Malajsie.
Každopádně vrchol byl téměř za rohem. Po opuštění lanovky jsme si ještě vybrali jednu ze dvou tras k mostu. Zvolili jsme neplacenou pěší túru, asi 15 minutovou, která vedla po schodech. Druhou byla placená lanovka. Po zdolání schodů, převážně těch vedoucích dolů, jsme konečně stanuli na mostě.
Výhled byl opravdu prvotřídní, navic vyšlo i sluníčko, takže na procházku jak dělaný. Slabé povahy však pozor! Celý most se hýbal. Jakože nejezdil ze strany na stranu, každopádně pod naporem turistů se mírně otřásal do rytmu kroků.
Po pořízení několika fotografií jsme se vdali zpět, tentokrát po schodech nahoru, směr lanovka. Následovala opět fronta na lanovku, tentokrát však trvala asi jen 5 min.
Pod lanovkou jsme v rychlosti navštívili ještě 3D muzeum, kde jsme však moc dlouho nepobyli, protože u každé atrakce stálý nemalé fronty na focení, takže jsme to pár záběrech vzdali.
Nasedli jsme tedy opět na skútry a vyrazili asi na 15 ti minutovou jízdu k další zastávce - Seven Falls. Vodopády, které jsme viděli nejenom z Look out pointu pod vrcholem Sky bridge, ale také primo z lanovky.
Vyšlapali jsme si asi 10 min chůze do kopce a dostali jsme se přímo pod vodopády. Podívaná opravdu nádherná, a kdybychom ji spojili i s koupáním pod vodopádem (jak bylo původně v plánu), tak by to bylo dokonalé.
Odradila nás však ledová voda a množství lidí, kteří měli stejný nápad. Jirkovi rodiče se na rozdíl od nás odvážili a koupačku absolvovali.
My jsme opět hupsli na skútr a vyrazili tentokrát na doporučení aplikace Tripadvisor, na nejlepší pláže ostrova. Vzhledem k počasí, které tu v minulých dnech vládlo 🌧 jsme se však na některé části ostrova nepodívali. Silnice byli zatopené a uzavřené.
Nutno dodat, že ani ty nejkrásnější pláže nepůsobili tak krásně a nedotceně jako na fotkách. Bohužel déšť zakalil moře a vyplavil všechno možné (i nemožné) z moře. Takže jo, okoupali jsme se na jedné pěkné pláži. Na té druhé jsme to jen zkusili, ale voda byla zakalená, tak, že nešlo ani vidět na co stoupáme a nohy se nam bořili skoro jak do bahna... Nasbírali jsme si teda aspoň vyplavené mušle, kterých bylo opravdu hodně. Den se pomalu chýlil ke konci, takže jsme dotankovali naše krasavce a vydali se zpět k půjčovně, abychom je včas odevzdali. Večer jsme završili večeří v jedné z místních restaurací a šli na kutě.
Za dnešek: najeto cca 50 km, nachozeno cca 2 km, naplaváno 0 temp (byly vlny). Předposlední den na Langkawi a zároveň také v Malajsii jsme věnovali pláži. Jirkovi rodiče zvolili celodenní výlet mezi Mangrovy a my jsme holdovali odpočinku. Takže jsme od ranní snídaně až po pozdní oběd strávili na lehátkách u moře.
Po obědě se trochu zatáhlo, takže jsme se vrátili na pokoj, kde jsme čekali na déšť. Čekání nás bavilo tak cca hodinu a pak jsme šli znovu na pláž. Naše lehátka i slunečník byly stále volné, takže jsme zaujali pozice a do sedmé večerní jsme střídavě odolávali slunci a vlnám a užívali poslední teplé dny v ráji.
Na osmou jsme měli sraz s rodiči v jedné s místních restaurací, kde následovala rozlučková večeře. No nebudeme přehánět, když tuto večeři označíme spíše za hody. Z akvárka jsme vybrali několik ryb 🐟🐠 a pak už jen čekali jak nás kuchař překvapí. A bylo to překvapení příjemné. Myslím, že za slabou hodinu zůstaly jen prázdné talíře. 🍽 Po večeři jsme se šli naposledy projít po místních stáncích, sbalili jsme věci a šli jsme spát.
Za dnešek: nachozeno cca 756 m, naplaváno cca 0 temp (zase vlny).
Poslední den jsme vyrazili opět na pláž, kde jsme strávili cele dopoledne.
Dali jsme si poslední pozdní oběd a vyrazili na pokoj dobalit poslední zbytky a připravit se na cestu.
Ve 4 hod jsme si zavolali UBERa a plánovali vyrazit. A přesně v tomto bodě se nám do teď klidná dovolená začala trochu komplikovat. Nejenže UBER nedorazil, nedorazil ani druhý přivolaný a protože čas nás tlačil vyrazili jsme nakonec do centra (asi 5min chůze) hledat taxi. 🚕
Poslední peníze padly na oběd, takže nám Jirkovi rodiče zaplali taxi a jeli jsme.
Pan taxikář se zřejmě rozhodl dodržovat veškeré předpisy, včetně těch rychlostních, takže jsme už v taxíku odpočítávali každou minutu.⏳
Naštěstí jsme si udělali online check-in, takže po příchodu na letiště jsme si přes samoobslužný ,,bankomat,, vytiskli lístek na zavazadlo, to jsme hodili na skenovací pás a šli rovnou do fronty na letenky. Pak klasicky s příručním zavazadlem a cca za 20 min jsme už seděli v odletové hale a čekali na náš let.
Naivně jsem si mysleli, že za hodinku odlétáme. V hale se začalo shromažďovat nějak moc lidí. Jirka navíc vypozoroval, že žádné letadlo neodlétá. Asi po hodině čekání se místo času odletu objevilo oznámení o zrušeném letu. Nebudu zdlouhavě popisovat jak jsme lítali po letišti, hledali zavazadla a řešili co dál. Výsledkem je, že nás posadili do nejbližšího volného letadla (posledního), takže jsme do Kuala Lumpur dorazili asi jen s 3hod zpožděním.
Výsledkem bylo ,,jen,, propadnutí zavazadel v úschovně, kde jsme museli zaplatit za další den navíc (cca 1000 kč). Večeři jsme si dali v Mekáči 🍔, našli jsme si místo na spaní, nastavili budíky a šli spát.
No a dál už je to zase jiný příběh...